Ohleduplnost je základ kvalitních vztahů

Evropská prestiž a antikuřácké snažení

Myslím si, že prestižní je být v Evropě suverénním sebevědomým státem, který se nebrání moderním normám ve světě běžným nebo se stane příkladem státu, který takové normy uvede v platnost. Mírou prestiže a uznání je podle mě to, jak jsou v zemi dodržovány a naplňovány zákony, jaké postavení má v zemi vzdělanost, kultura, ekonomika, zdravotnictví, lidská práva….do jaké míry se země dovede o své občany postarat.

Země se stává uznávanou také tehdy, když je moderní a dokáže se zbavit zkostnatělých norem.

Ve Sněmovně „ležel“ dlouho zákon chránící nekuřáky v uzavřených restauračních prostorách nazývaný veřejností běžně „antikuřácký zákon“. Měl za cíl ochránit občany před pasivním kouřením, kterému jsou vystaveni v restauracích, kam se přicházejí najíst, napít, pobavit se.

Návrh byl předložen v únoru 2007 skupinou poslanců (Šťastný, Zubová, Carbol), byl přesouván, odsouván, vyřazován z programu, vracen k dopracování až se konečně dostal do třetího čtení.

Předběhli jsme tak vládu, která si dala omezení kouření jako jeden z cílů do svého programového prohlášení. Následně mělo dojít k širší diskusi mezi ministerstvem zdravotnictví a poslanci. Ta se odehrávala především ve sněmovních výborech, vláda žádnou iniciativu na podporu zákona neprojevila. Pozornost ministerstva zdravotnictví byla soustředěna na zdravotní poplatky a přípravu reforem.

Dva roky se odehrávala v Parlamentu bitva o antikuřácký zákon. Nebyl to souboj kuřáků s nekuřáky. Šlo tu hlavně o spor, má-li stát právo chránit občana i v soukromých restauracích.

Odpůrci normy se zaštiťovali svobodou podnikání, svobodou rozhodování.

Ale proč nikdo nezpochybňoval regulaci v jiných případech? To, že stát zakazuje podávání alkoholu nezletilým, nám připadá normální a správné. To, že v našich domovech dochází k revizím elektrospotřebičů a plynových spotřebičů, nám nevadí. Majitel restaurace je povinen čistit pivní trubky, činí tak. Poměrně nedávno si všichni podnikatelé v potravinářském průmyslu museli nainstalovat bezdotykové baterie ve svých hygienických zařízeních, v kuchyních musejí dbát na dodržování správných technologií při přípravě jídel. Neprotestují. Hygienici přísně kontrolují počty toalet pro personál i hosty, eviduje se původ masa, kontroluje se trvanlivost potravin. Má na to stát právo?

Nikomu nepřijde zvláštní, že rychlost jízdy je v obci regulována, že automobily jsou podrobeny technickým kontrolám, že cestující nepřipoutaní bezpečnostním pásem dostávají pokutu. Tady by přece byla také legitimní diskuse o svobodě rozhodování?!

Jde o veřejný zájem

Na všechny pochybovačné otázky o oprávněnosti regulace kouření je jediná odpověď. Jde o veřejný zájem na ochraně člověka a jeho zdraví. A stát se k této nepopulární činnosti zavazuje dokonce v Listině práv a svobod.

Všechny prognózy o nižší návštěvnosti restaurací jsou pouhými spekulacemi. Jediným faktem jsou zkušenosti ze zemí, kde podobné zákony už platí. A ty hovoří jednoznačně o tom, že ztrátovost je mýtus. Nedošlo k žádným poklesům návštěvnosti hospod a barů ani ke snížení konzumace jídel. Když zákon dokázali přijmout lidé v USA, Norsku, Švédsku, Maltě, Itálii, Francii, Holandsku, proč bychom to neměli dokázat u nás?

Diskuse více než dvouletá, kdy jsme byli konfrontováni s názory lékařů o jednoznačně negativních vlivech kouření na zdraví člověka, ať už jde o rakovinu plic, ischemickou chorobu srdeční či jiná onemocnění dýchacích cest, zatím poslance přesvědčila pouze o tom, že se přes vagón pozměňovacích návrhů propracovali do třetího čtení a odhlasovali zákon v podobě, která žádnou zvláštní změnu nepřináší.

Poslanci budou mít i v dalším období možnost dokázat, že jsme pokrokovou evropskou zemí, která se dokáže zbavit staromódních nešvarů. Udělají to?

Článek ze dne: 15.06.2010, celkem byl přečten 1728x